Brdské hovory 2/2021
Vydává: PhDr. Marie Pospíšilová, Galerie Rosemarie, Zahradní 367, 252 03 Řitka,
telefon: +420704365619, e-mail: pansymarie2020@yahoo.com, DS: my8m3nd,
základní web:http://www.mariepospisilova.mysteria.cz
tam odkazy na další weby a blogy. Toto číslo online vydáno 11.11.2021.
Brdské hovory, časopis, jako tištěný měsíčník byl registrovaný MK ČR E 22947.
Z finančních důvodů bylo vydávání tištěné podoby měsíčníku napřed přerušeno a poté
prozatím ukončeno dopisem Ministerstva kultury ze dne 25.10.2021 pod MK 66655/2021
OMA. Nyní je obnovována zatím pouze online verze, stanovená cena jednoho čísla: 30,- Kč
(po objednání budou sděleny platební údaje; podmínkou pro evidenci tisku agenturou je
placená distribuce). Projevení zájmu přispěje k dalším iniciativám v tomto směru. Těm, co
tak již učinili, patří velké poděkování.
Ve věci vydávání elektronické podoby bylo sděleno Ministerstvem kultury:
“Elektronická média nespadají pod evidenční povinnost na Ministerstvu kultury.
Vydavatel elektronické publikace nemá povinnost evidovat ji na Ministerstvu kultury
a nevztahují se na něj ani žádné další povinnosti uložené uvedeným zákonem.
Problematika vydávání a šíření periodik prostřednictvím internetu a dalších nových
technologií zatím nebyla legislativně upravena. “
V elektronické podobě je navíc ta možnost využití překladače googlu pro transkripci do
jiných jazyků při čtení textů, i když přes velké zlepšení této služby, stále ještě má mnoho
nedostatků a těmito překlady vzniká mnoho nedorozumnění, pokud překlady nejsou
osobně korigovány. K těmto úvahám jsem byla přivedena zejména dotazy cizinců, zda se
chystám vydávat své knihy také v jiných jazycích. Což je zřejmě v Pointě možné, ale zase
by to zvýšilo náklady na vydání. Tak třeba časem, až se vše zase zlepší po době -
v mém případě ovlivněné nikoliv hlavně covidem, ale především všemi slétnuvšími se
zloději a podvodníky (viz právě nyní crowdfundingovaná kniha “Ztracena v obraze
mezi zloději” - https://bit.ly/KupZtracenou) a nastane situace jako předtím - tedy bezstarostná bohatá zlatá éra předzlodějská
do roku 2013.
Zatím tedy jsou chystané knihy jak tištěné, tak jako e-knihy, v českém jazyce, avšak
aby kniha vyšla je třeba nyní během 30 dnů vybrat 57.800 Kč na její výrobu.
Když se nepodaří, nevyjde !!! Podívejte se prosím na odměny, které už nikdy
pak nebudou.
V roce 2017 jsme informace o dění ve výtvarném umění u nás ukončili velkou
mediální kauzou údajných falz obrazů, takže lze předpokládat, že čtenáře bude
zajímat její další průběh.
Pro rychlé ukojení zvědavosti lze v krátkosti shrnout, že další průběh byl naprosto
odlišný, od prudkého nástupu kauzy, kdy média pod tlakem zejména určitých
obchodnických kruhů s uměním připravila jakousi společenskou objednávku,
kterou se nechala strhnout veřejnost, policie i soudy a nyní mnozí nesou následky
toho, že jí podlehly. Zejména je to mladá soudkyně, která vynesla pro tři lidi
vysoké tresty, které nenabyly a nikdy nenabudou právní moci, zato ona má problémy.
A ty začíná mít i soudní znalec, na základě jehož hodnocení obrazů ostravská
policie postupovala, přičemž si od počátku protiřečil s předními odborníky a nakonec
i s týmovými průzkumy Národní galerie.
Výběr z velkého množství článků a z nich ukázky:
ParlamentníListy.cz » Zprávy » Kauzy » „Vidím poprvé. Toho moc neznám. Tady bych, být vámi, oslovil jiného odborníka…“ Závěry znalce, které
poslaly tři lidi za mříže na 21 lel
„Vidím poprvé. Toho moc neznám. Tady bych, být vámi,
oslovil jiného odborníka…“ Závěry znalce, které poslaly
tři lidi za mříže na 21 let
03.06.2021 4:43 | Kauza
byli tři obžalovaní, Jaroslav Fröhlich, Eva Fröhlichová a Milan Trokan, nepravomocně odsouzeni
k osmi, sedmi a šesti rokům vězení a vysokým peněžitým trestům. Jak se však s celou věcí
obeznamujeme, skrývá opravdu nezvykle širokou řadu nejasností a procesních pochybení.
ParlamentníListy.cz » Zprávy » Kauzy » Karta se obrací: V kauze údajně falešných obrazů hrozí stíhání znalce, který opakovaně chyboval
stíhání znalce, který opakovaně chyboval
08.09.2021 6:53 | Kauza
Jaroslav Fröhlich, Eva Fröhlichová a Milan Trokan byli senátem Ivy Říhové Krajským soudem v Praze
nepravomocně odsouzeni k osmi, sedmi a šesti letům odnětí svobody a k vysokým peněžitým náhradám
s odůvodněním, že si měli vědomě obstarávat falzifikáty obrazů, opatřovat je nepravdivými znaleckými
posudky a prodávat jako díla pravá.
Mezi obrazy, které policií přizvaný znalec Petr Pavliňák označil za diletantská falza, patří taky
Abstraktní kompozice Františka Foltýna. Po tlaku obhajoby orgány přípravného řízení nechaly dotyčný
obraz zkoumat znaleckým ústavem Národní galerie. Tamní závěr? Jedná se o originální dobový obraz
Františka Foltýna v hodnotě 3–4 miliony korun. A to jsme teprve na začátku.
Redakci se nyní podařilo získat další znalecký posudek Národní galerie, nejvyšší autority v oboru umění
v České republice.
Ta se protentokrát věnovala obrazu Emila Filly s názvem Zátiší s ovocem a květinami z roku 1949.
Tentýž znalec, jehož ke spolupráci přizvala moravskoslezská kriminálka, Petr Pavliňák, o Fillově díle řekl,
že jde o zjevné falzum. Podle Pavliňáka jde o jakýsi amatérský podvrh, o kompilát motivů vytvořených
akrylátovou barvou. Pavliňák o Fillově obrazu uvedl, že jde o falzum a jeho hodnotu označil tisícikorunou.
Závěry Národní galerie, která se konkrétnímu dílu věnovala šest měsíců, a to z hlediska restaurátorského,
laboratorního i kunsthistorického?
Pro ještě výraznější pochopení uvedené věty shrneme.
Údajné falzum Emila Filly je originální olejomalba (zdroj: odborné vyjádření NG pro znalecký posudek)
falešné posudky a následně je prodávat. Měli lhát, podvádět, kupčit. Žádný důkaz o takovéto
činnosti v dané kauze naše redakce doposud neviděla. Ale to není vše.
Policie své závěry opřela o údajně odborný pohled ostravského znalce Petra Pavliňáka. Ten o dvou
významných obrazech napsal, že jde o podvrhy, amatérské kusy, jejichž hodnota snad ani nestojí za
pozornost. Prý pár stokorun. Načež Národní galerie tytéž údajně falešné obrazy označila za jistojisté
originály, de facto za kulturní památky České republiky. Hodnota Foltýna a Filly se může na trhu souhrnně
pohybovat kolem osmi milionů korun. Znalec přizvaný policií, s níž navíc dlouhodobě spolupracuje, tatáž
díla nacenil na 2000 korun. Zejména na základě údajně odborných analýz a posudků Petra Pavliňáka má
zmíněné trio skončit v součtu na 21 let za mřížemi. Vtip? Vůbec ne. Pojďme se nyní podívat, jak Národní
galerie ke svým závěrům došla.
ParlamentníListy.cz se samozřejmě obrátí nejen na Národní galerii, ale rovněž na Krajský a Vrchní soud
v Praze, kde se dotyčná kauza, její dvě větve, aktuálně řeší. Například nás bude zajímat, jak je možné
brát v potaz závěry znalce, které opakovaně a jednoznačně vyvrátila Národní galerie.
Nezapomínejme totiž, že státní zástupce během líčení u Krajského soudu v Praze navrhl úplné zproštění
viny obžalovaných. Pochybnost měl zejména o znaleckých závěrech znalců. V případě Petra Pavliňáka
měl absolutní pravdu.
Národní galerie Otto Urban, který uvedl: „Já jsem kunsthistorik. Se jménem Pavliňák jsem se setkal
poprvé, až když jsem viděl znalecké posudky, které jsem měl k dispozici. Jeho posudek je poměrně
stručný, není to žádná rozsáhla analýza na rozdíl od toho, co tady má kolegyně a ten obraz? Na první
pohled bych ho určitě neoznačil jako diletantský padělek, i kdyby to padělek byl, tak by to byl padělek
velice kvalitně udělaný. Mně ten posudek přišel z mého pohledu velmi nevěrohodný, stručný. Já si
dokážu představit posudek daleko lépe zpracovaný, daleko detailněji argumentovat důvody, proč ano a
proč ne. Tady kolegyně pracuje s literaturou, dává tam odkazy na jiná díla. To tady v tomhle posudku
nebylo.“
do období mezi lety 1947–1949, v němž se Emil Filla věnoval tomuto žánru v menším až středním
měřítku. Použité motivy jablek, květin v barokním poháru, včetně využití otisku papírové dekorativní
krajky, odpovídají Fillovým obrazům z tohoto období.“ V jeho závěru pak stojí, že předložené dílo je
originálem, nikoli diletantským falzem, jak dříve uvedl Pavliňák.
Součástí znaleckého posudku jsou rovněž odpovědi, které požadoval Krajský soud v Praze v druhé
větvi případu. Záměrem bylo konfrontovat písemné závěry znalce Pavliňáka se znalostmi Národní
galerie v Praze.
Národní galerie vyvrátila vše, co Pavliňák napsal, přičemž stejnou argumentaci tento znalec používal
téměř u všech obrazů, které posuzoval. Z této argumentace soudkyně Krajského soudu v Praze
Iva Říhová zjevně vycházela.
Závěr odborného vyjádření Národní galerie v Praze
které je upraveno do podoby staršího materiálu. To NG zcela vyvrátila. „Plátno obrazu je v dobrém stavu
a vizuálně odpovídá originálním dílům Emila Filly, který využíval velmi širokou škálu pláten.“
Pavliňák také napsal, že značení obrazu jen zdánlivě připomíná signování děl Emila Filly. Také zde NG
údajného odborníka poučila. „Signatura posuzovaného obrazu výrazně neodporuje jiným signacím Emila
Filly.“
akrylátovou barvou, akrylátovými tmely a pryskyřicemi. Je prý přelakováno akrylátovým lakem, čímž
padělatel dle Pavliňáka vytvářel dojem, že se má jednat o olejomalbu. Národní galerie i v tomto místě
znalce opravila. Chemicko-technologické analýzy totiž jednoznačně prokázaly, že obraz je skutečně
olejomalbou bez přítomnosti akrylátového laku. Znalec Pavliňák nerozpoznal ani to.
Vyloženě mrazivě pak vyznívá závěrečná pasáž znaleckého posudku Petra Pavliňáka, ve které popisuje,
že k těmto svým závěrům dospěl na základě chemicko-technologického průzkumu. Pokud byste ho v jeho
znaleckém posudku hledali, hledali byste marně.
Žádný chemicko-technologický průzkum se v posudku nenachází a ani nacházet nemůže, jelikož žádný
neexistuje. Pokud by existoval, musel by dospět ke stejným výsledkům jako chemicko-technologický
průzkum Národní galerie a Pavliňák, jenž sám není restaurátorem, by nemohl tvrdit, že se jedná o malbu
akrylem přelakovanou akrylátovým lakem vydávanou za olejomalbu.
Celkem pikantní na celé věci je, že obraz Emila Filly, jenž znalec označil za falzum, vlastnil poškozený
komerční galerii znalce Pavliňáka, kde pravost ověřuje zase sám znalec Pavliňák.
odbor obecné kriminality, zastoupená vrchní komisařkou Lenkou Burdigovou)
je patrné, že je nejistá, hledající podobu a tvar, dílo je kompilátem motivů Emila Filly z období 30.–40. let
minulého století, a v detailech i v celku poukazuje na zcela odlišný postup kompozičního i výtvarného
zpracování, než jaký používal Emil Filla, Národní galerie naopak konstatuje, že v databázi Ústavu pro
dějiny umění Akademie věd ČR se nachází přes osm set zátiší, která potvrzují motivy, kompozici a
způsob zpracování posuzovaného díla.
Foltýna a nechal by zničit prokazatelně již dvě kulturní památky v hodnotě milionů korun.
První část trestní věci nyní čeká na odvolací řízení na Vrchním soudě, kde o všech problémech včetně
v médiích již zmiňované zmanipulované protokolace hlavního líčení bude rozhodovat senát předsedy
Radka Hartmanna.
Fond proti korupci podal trestní oznámení na znalce, který
označil obrazy za padělky
24. 9. 2021, 17:39
Radim Vaculík, Právo
znalce Petra Pavliňáka, který v kauze kolem údajného padělání obrazů označil zhruba
osmdesát děl za falzifikáty.
Jedna z abstraktních kompozic Františka Foltýna, která se na aukci v roce 2014 vydražila za 4,68 milionu kun.oto: artplus.cz
předloni v srpnu podnikatele Jaroslava Fröhlicha osmi lety vězení a pokutou patnáct
milionů korun, jeho manželce Evě vyměřil šest let a Milanu Trokanovi sedm let za mřížemi.
Oběma navíc uložil pětimilionové pokuty.
v rámci tehdejšího rozsudku přiřkl odškodnění 1,5 milionu korun za dílo slavného českého
autora Emila Filly Zátiší s hrozny a dýmkou. Kromě ní patří mezi poškozené například režisér
Ivan Zachariáš nebo ředitel rádia Impuls Jiří Hrabák, kterému soud přiznal takřka
5,4 milionu korun.
oslovili obhájci, hned dva z obrazů, které Pavliňák označil za „zjevné falzifikáty“, jsou
jednoznačně pravé. Jde o dílo malíře Františka Foltýna Abstraktní kompozice 1927 a také
o další obraz Emila Filly Zátiší s ovocem, sklenicí a květinami.
druhý pak miliardář a majitel strojírenského podniku Vítkovice Holding Jan Světlík.
Nešlo o omyl, tvrdí fond
Pavliňáka nešlo jen o nějaký omyl, ale o „vědomá a účelová nepravdivá tvrzení“ o tom, že
zmíněné obrazy jsou padělky.
Proto na něj podali 15. září k Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze oznámení s tím,
že se podle nich mohl dopustit zvlášť závažného zločinu křivá výpověď a nepravdivý znalecký
posudek. Za ten by v případě obvinění a následného odsouzení mohl majiteli ostravského
Výtvarného centra Chagall hrozit až desetiletý trest.
Pár tisíc, či miliony?
dokumentu, jehož kopii má Právo k dispozici, vypracoval právník tohoto fondu a někdejší
náměstek na ministerstvu financí Ondřej Závodský.
z hlavního líčení, což už řeší policie. Může se stát, že se někdo normálně splete. Ale tady si
to normálně úplně vylhal, například objektivní a lehce zjistitelné věci, jako jsou materiál či
technika malování. Podle jeho tvrzení v trestním oznámení navíc opakovaně křivě svědčil i
u hlavního líčení, aby poškodil obžalované. Fakt je to nějaké divné,“ řekl Právu Závodský.
nízké kvality umělecko-řemeslného zpracování s amatérským až diletantským malířským
a kresebným pojednáním“, a cenu domnělého padělku vypočítal na jeden až dva tisíce
korun za použité malířské potřeby.
Jenže podle expertů z Národní galerie, kteří tento obraz zkoumali několik měsíců, se j
edná o originální dílo Foltýna, jehož cena by se v současnosti mohla pohybovat v rozmezí
od tří do čtyř milionů korun.
v případě Fillova obrazu. Tam dokonce ostravský znalec uvedl, že jde o padělek,
na který byly použity i akrylátové barvy i lak, které v roce 1949, kdy měl Filla obraz
namalovat, ještě nebyly k dispozici. I toto tvrzení však experti z NG popřeli.
vzorcích nebyly potvrzeny syntetické materiály,“ odporuje revizní posudek galerie Pavliňákovi.
Závodský k tomu v trestním oznámení dokonce upozornil, že Pavliňák na obraze žádný
chemicko-technologický průzkum, který by akryláty zjistil, vůbec nedělal, takže o něm
podle nadačního fondu lhal.
Za posudky si stojí
erudici“. To však Pavliňák, stejně jako obvinění z vylhaných posudků v telefonickém r
ozhovoru pro Právo odmítl.
„Všechny obrazy jsem měl k dispozici. Vypracovával jsem posudky pravdivě.
Udělal jsem asi 120 posudků, z toho u čtyřiceti jsem konstatoval, že se jedná o originály
a u o osmdesáti šlo o falza. A pouze jedno z nich je zpochybněno v jedné kauze a další
ve druhé kauze,“ řekl redakci Pavliňák.
Dvě větve případu
u té první padl předloni zmíněný odsuzující rozsudek, ačkoli i státní zástupce
navrhl obviněné kvůli důkazní nouzi obžaloby zprostit. Tento verdikt nyní přezkoumává
odvolací Vrchní soud v Praze.
Pavliňák rovněž odmítl, že by křivě svědčil u soudu, jak tvrdí oznamovatelé.
„Za svými posudky si určitě stojím,“ dodal ostravský znalec.
jej předá k prověření policii.
Naše stanovisko k tomu zaujmeme u odvolacího řízení. Předpokládám, že tam
bude přizván znalecký ústav,“ upozornila Bradáčová, že rozpory mezi znalci
obžaloby a obhajoby by měl vyřešit někdo třetí.
Soud zrušil tresty za údajné padělání obrazů
4. 10. 2021, 12:46
zjištění Práva ve středu v neveřejném odvolacím jednání pražský vrchní soud.
V případu v srpnu 2019 středočeský krajský soud uložil vysoké tresty vězení i
milionové sankce manželskému páru podnikatelů Jaroslavu a Evě Fröhlichovým
a s nimi dalšímu obžalovanému Martinu Trokanovi.
Fröhlich tehdy dostal osm let za mřížemi a povinnost uhradit poškozeným majitelům
domnělých padělků škodu patnáct milionů korun. Jeho ženu soud potrestal šesti lety
vězení a pětimilionovou sankcí, podnikatel Trokan si pak měl odsedět sedm let a
zaplatit peněžitý trest pět milionů.
věc vrácena soudu prvního stupně k novému projednání,“ uvedl odvolací vrchní soud
na webu justice.cz.
v neveřejném jednání tzv. od stolu 29. září,“ potvrdila v pátek Právu bez dalších
podrobností tamní mluvčí Kateřina Kolářová.
obrazy Josefa Čapka, Josefa Lady, Františka Kupky, Emila Filly, Václava Špály a
Jana Zrzavého za zhruba 31 milionů korun. Fröhlichovi se podle obžaloby pokusili
prodat další obrazy za asi 50 milionů korun, jiná díla za více než 40 milionů měli mít
doma připravené k prodeji.
Odškodné pro Bohdalovou neplatí
Té soud předloni přiřkl za nákup údajného padělku díla Zátiší s hrozny a dýmkou od
Emila Filly odškodné půldruhého milionu korun.
z jakých důvodů vrchní soudci původní verdikt zrušili, protože písemné znění jejich
usnesení ještě nebylo podle Kolářové vyhotoveno.
o zpochybnění původních znalců obžaloby v čele s ostravským galeristou Petrem
Pavliňákem, kteří desítky obrazů označili za padělky.
Některé jsou pravé
U dvou z nich, Filllova obrazu Zátiší s ovocem, sklenicí a květinami a také u díla Františka Foltýna Abstraktní kompozice 1927, už totiž odborníci z Národní galerie po několikaměsíčním zkoumání konstatovali, že se jednoznačně jedná o pravé obrazy.
„O zrušení rozsudku jsme se dozvěděli z informačního systému soudů. Důvodů pro zrušení asi bude víc. Mohu se domnívat, že jedním z hlavních je nepřezkoumatelnost znaleckých posudků, podle nichž jsou obrazy jen falza a z kterých zrušený rozsudek vycházel. Jde o to, že tyto posudky jen tvrdí, ale ověřitelným způsobem nedokládají svá tvrzení,“ sdělil včera Právu jeden z Fröhlichových obhájců Josef Monsport. Posudky podle něj mají mnoho odborných i popisových chyb.
„A navíc znalecké kontra posudky Národní galerie zcela rozvrátily odbornost a kompetentnost jednoho z hlavních znalců přibraných policií – Petra Pavliňáka. Toho Národní galerie usvědčuje v mnoha aspektech minimálně z nepravd, nepoužiju-li silnějšího výrazu,“ nebral si servítky Monsport.
Kvůli expertizám Pavliňáka už také letos v září padlo trestní oznámení, které na něj pro zločin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podal Nadační fond proti korupci, jak Právo informovalo. Znalec podle autorů dokumentu účelově nemluvil pravdu jak v posudcích, tak jako svědek u soudu.
V podobném duchu jako Monsport komentoval nynější verdikt vrchního soudu i další z Fröhlichových advokátů Michael Bartončík.
Kromě zpochybnění posudků znalců ale zmínil i další možnost.
Zmatečnost rozsudku
„Prvním důvodem je zmatečnost, a tudíž faktická nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Výrok rozsudku Krajského soudu v Praze se totiž opírá o masivně deformované obsahy protokolů z hlavního líčení,“ připomněl Bartončík, že už i policie prověřuje možnou manipulaci s protokoly z předloňského soudního jednání.
„Soud první instance nejméně ve 107 případech hrubě dezinterpretoval v soudních protokolech výslechy obžalovaných, svědků a další okolnosti probírané v soudním řízení. Osobně jsem se s tak rozsáhlými vadami protokolace za 27 let praxe nesetkal,“ poznamenal Bartončík.
Zrušující verdikt nejvíc přivítal sám obžalovaný Jaroslav Fröhlich.
„Doteď to bylo strašně těžké. První naděje nám svitla, když státní zástupce navrhl na konci hlavního líčení naše zproštění obžaloby. Ale až teď mám fakt pocit, že se k nám vrací spravedlnost,“ vzkázal včera Právu prostřednictvím svých obhájců Fröhlich.
____________________________________
S kauzou jsem spojována i já a to z důvodu, že mne v r.2012 telefonicky oslovila paní Fröhlichová, ještě jako Vaňková (že se později provdala a začala užívat jméno Fröhlichová jsem se dozvěděla až od ostravské policie v r. 2016, přičemž různě za mnou za různým účelem chodili obchodníci, kteří narozdíl ode mne měli všelijaké informace, ale jen mne zkoumavě tiše pozorovali a o své informace se nepodělili). Paní Vaňková mi sdělila, že má z dědictví nějaké obrazy a chtěla by je prodat, zda bych jí v tom nepomohla.
Nemám ráda obchod, něco takového je mi bytostně proti mysli jako každá manipulace s penězi. Je to také tedy vedle mé zhoršující se nemocnosti a invalidity další důvod, proč vůbec nenavštěvuji obchody a vše potřebné pořizuji počítačem z domova. Možná je to dáno výchovou, kdy maminka byla dcerou obchodníka, který měl za první republiky módní obchod v Praze 1 Na Perštýně 6 a celý maminčin život byl protireakcí na její prostředí. Takže z výtvarného umění zběhla k vědě - astronomii, opravdu co nejvíc vzdálené od peněz a samozřejmě také od toho, co se předpokládalo jako ženská práce. V podstatě jsme s bratrem byli vedeni k tomu, že jsme zabývání se penězi považovali za ostudu, hanbu, něco velmi nízkého. Lidé z mého okolí tento můj vztah k obchodu znají. Pouze z přátelství nebo z určité slušnosti jsem se nechala někdy k něčemu takovému přesvědčit a je v mém okolí také známé, že jsem to chtěla mít hlavně rychle odbyté a dokonce jsem rozdíly finančního požadavku prodávajícího a toho, co je kdo ochoten dát, vyrovnávala ze svého, takže opravdu to pro mne nebylo nic výhodného, naopak. “Nejlepší” bylo, když jsem chtěla vyhovět dle mého názoru své dlouholeté přítelkyni, která mne neustále tlačila dělat mne nepříjemné činnosti, tedy právě i obchod. A ta pak mne dokonce začala zneužívat, že mi začala tajně podstrkávat falza, což jsem dlouho nechtěla přijmout, že by to tak bylo, protože obrazy byly od mé přítelkyně, tak by to dle mého přesvědčení nemohla udělat. Ale udělala. To jsou lidé - něco naprosto neuvěřitelného - a to vše zpracovávám ve své beletrii.
Můj nezájem o obchod byl důvodem, že jsem paní Vaňkové sdělila, že se obchodem už nebudu zabývat a slyšela jsem její zklamání. Nicméně, tak jsme věc ukončily. Krátce nato se mi však ozval slovenský lékař, že bude mít cestu do Prahy a že by se u mne rád stavil a podíval se, kdybych náhodou u sebe měla nějaký zajímavý obraz. Proto jsem přeci jen zpět kontaktovala paní Vaňkovou, která byla ráda, že přeci jen by mohla uspět. Nepřinesla mi obrazy předem, ale až přesně, když měl pán přijet a obrazy si prohlížel v její přítomnosti. Byla jsem však překvapena vysokou kvalitou obrazů, kterou jsem nečekala a hlavně tím, jak paní vše měla připravené a podložené. Nepřinesla pouhé obrazy, ale zároveň ke každému obrazu měla i ty nejzávažnější posudky - především vždy od té nejdůležitější osoby, tj. autora monografie daného malíře, což je ve světovém měřítku vždy jediná osoba, považovaná za kompetentní vyjadřovat se k obrazům malíře. Dále přinesla i materiálové chemicko-technologické průzkumy a to rovněž od nejvýznamnějších osobností v tom směru - ke každému obrazu minimálně tak tři posudky, ale třeba až pět. Takže by musel někdo snad trpět schizofrenií, že by mohl mít nějaké pochybnosti o pravosti obrazů, které navíc už vizuálním dojmem působily výborně. Nešlo tedy pochybovat o originalitě obrazů a i kdybychom se na to podívali z druhé strany, tak to v každém případě byly tak kvalitní obrazy, že by nemohly nikdy dělat podepsanému malíři ostudu - přesně jak líčil František Makeš, hlavní konzervátor švédských královských sbírek českého původu svou příhodu, jak zjistil v jedné pařížské galerii falza obrazů Pabla Picassa. Bylo to ještě za Picassova života, tak Makeš Picassa o věci informoval a Picasso mu pro mnohé snad překvapivě odpověděl, že jestliže jsou obrazy kvalitní, tak je s klidem vlastnoručně podepíše. Což je ten základní paradox - každý tvůrčí umělec považuje za největší hrůzu, když by bylo za jeho tvorbu považováno nekvalitní dílo, snižující jeho umění. A tady se neustále pohybuje tak obrovské množství velmi nekvalitních na první pohled do očí bijících falz, které žádnou policii a nikoho nezajímají. Je to ten zásadní rozdíl, že tvůrčímu umělci jde o umění a o prestiž, kdežto ostatním lidem o peníze. Takže pro tyto je určující finanční hodnota, nikoliv umění. A tak, zatímco nekvalitní falza nikoho nezajímají, u neobyčejně kvalitních děl se všichni přou, zda jsou originály nebo ne a názory se nikdy zcela neshodnou. Protože to je umění a nikoliv něco přesně definovatelného a změřitelného. Jsem už velký pamětník, tak ani nevím, jak je to dlouho, už řadu let, co byl v aukci na Žofíně prodán obraz - mám jen takovou mlhavou vzpomínku, že snad Františka Kupky a že asi za 24 milionů. Obraz byl prodáván se dvěma posudky, čímž prodejce byl zcela krytý, dostál svým povinnostem. Kupec obraz koupil a poté jej dal na průzkum do Národní galerie, kde mu řekli, že se jedná o falzum. U kvalitních obrazů a takto z 20. století, tedy nikoliv zřetelného stáří, prostě nikdo spor nerozhodne. Kupec se s tím musí smířit, musí vědět, že s takovým rizikem obraz kupuje - prostě si obraz pověsí a spokojeně se na něj dívá anebo se nesmíří a může se pověsit on sám. Nic jiného mu nezbývá, kdyby se soudil, tak jen prosoudí další obrovské peníze.
Když jsem poznala kvalitu obrazů paní Vaňková a že je má už opatřené těmi nejdůležitějšími posudky, domluvila jsem se s jedním pražským galeristou, že jsem mu obrazy i s posudky přeposílala k prodeji, protože s tím srovnatelnou nabídku nemohl nikde sehnat. Vybrala jsem si právě jeho, protože nebyl spojen s pražskou obchodní mafií. Jenže právě jeho nezkušenost působila pak špatně, protože se kvalitními obrazy příliš chlubil a budil tím nepříznivou pozornost pražských obchodníků.
Přestože jsem se dozvěděla od ostravské policie v r. 2016 - tenkrát těsně poté, co jsem se musela nechat zjara odvést pohotovostí do nemocnice a dva měsíce jsem nehybně ležela v obrovských bolestech a byla jsem polohována na posteli, že z podnětu jakéhosi okruhu obchodníků, snad ve spojení s dr.Pavliňákem, zde vystupujícím jako soudní znalec, jinak do té doby mne známým jako galerista a nakladatel, jsem měla být zprvu zahrnuta mezi podezřelé z trestné činnosti - v dokumentech policie jsem se dočetla, že podezřelá jsem tím, že bydlím kus za Prahou, přestože bych mohla bydlet v bytě v centru Prahy, což se Ostravákům či nevím přesně komu patrně zdálo být nepochopitelné a vysvětlovali si to tím, že to patrně někdo chce jen, aby byl stranou pro páchání trestné činnosti. Ale argumentů proti bylo tolik, že ihned jsem byla ostravskou policií přehodnocena jako svědek. Takže v této kauze jsem nikdy nebyla v jiné pozici než jako svědek - jak jsem označovaná i v soudních řízeních:
ParlamentníListy.cz » Zprávy » Kauzy » Kauza, kde padá jméno Jiřiny Bohdalové, má další vážné trhliny. V rozsudku jsou věci, které se nikdy nestaly
Kauza, kde padá jméno Jiřiny Bohdalové, má další vážné trhliny. V rozsudku jsou věci, které se nikdy nestaly
19.05.2021 19:35 | Kauza
ParlamentníListy.cz se dlouhodobě věnují případu prodeje údajně padělaných obrazů, ve kterém senát předsedkyně Ivy Říhové z Krajského soudu v Praze odsoudil tři obžalované k nepodmíněným trestům odnětí svobody na osm, sedm a šest let, vysokým peněžitým trestům a náhradě škody. Obžalovaní se proti rozsudku odvolali, přičemž postupně se v případu vynořují další nestandardní skutečnosti. V této souvislosti se pravidelně píše také o padělcích, které měla pořídit herečka Jiřina Bohdalová.
V písemném rozsudku vypovídá svědkyně Marie Pospíšilová. S obrazy na prodej k ní v minulosti začal chodit i obžalovaný Trokan, o němž prý zprvu nevěděla, že je s (nepravomocně odsouzenou, pozn. red.) paní Vaňkovou nějak propojen. Co je psáno, to je dáno, říkáte si? V doslovné protokolaci hlavního líčení z listopadu 2018 je však následující pasáž. Znovu hovoří doktorka Pospíšilová……..
___________________________________________
Přesto ale patrně ne všichni u ostravské policie to tak pojímali a jakoby stále mne podezřívali, že něco tajím, že toho prostě vím mnohem víc, než říkám. A neustále vymýšleli, jakým způsobem tato má domnělá tajemství ze mne dostat. V květnu 2017 náhle zemřel bratr, s nímž jsem žila, zůstala jsem v domě zcela sama, stále vážněji nemocná a se zhoršující se invaliditou. A začaly se dít věci - tedy vedle jiného - četných zlodějů a podvodníků, kteří se slétli. Přišla jsem o desítky obrazů a mnoho, mnoho jiného, v podstatě jsem zůstala vyrabovaná a nakonec i jako majitelé rodinné nemovitosti je nyní již téměř čtyři roky zapsaná skupina ze Zlína - což vše bylo pro mne hlavní, osobní, znamenající v podstatě život nebo smrt oproti kauze s údajnými falzy obrazů, která běžela jen kolem mne a na níž jsem nahlížela zvenčí jako svědek, jako u množství jiného z oblasti výtvarného umění - viz TV zprávy na NOVĚ, kde mne reportérka zachytila na chodbě soudu v případu s několikanásobnou vražedkyní, která ke mne přijela jednu slunečnou sobotu, když jsem byla v plné ortéze po první ze tří operací skoliózy páteře. Přijela v bělostném tričku, které si den předtím dle svědků ještě vyprala, když jej měla potřísněné krví starého pána, kterého zabila sekáčkem na maso a ke mně přijela se třemi jeho obrazy:
Pak jsem byla u soudu s vrahy několika podnikatelů, protože dva z nich ukradli také obrazy u pána, kterému svírali prsty do svěráku, aby jim odemkl trezor a hlavní z obrazů jsem jako jediná znala, tedy vedle známého pražského galeristy, který to popíral, ale přitom má obraz po dobu promlčení krádeže nepochybně schovaný, jak jsem soudu také vysvětlila. A bedlivě to poslouchali i vrahové, z nichž někteří budou postupně pouštěni na svobodu.
Vedle pro mne důležitých krádeží a podvodů na mne, v nichž dominoval problém s rodinnou nemovitostí, se krátce po bratrově smrti děly věci i v záležitosti údajných falz - což ta kumulace všeho dohromady zároveň byla ochromující a vzájemně toho bylo využíváno. I všichni zloději a podvodníci toho před policií zneužívalii. Náhle mne tehdy začali bez ohlášení přepadávat novináři - s tím, že “přijeli za tou podvodnicí, která je namočena v podvodu s falzy obrazů, kde byla podvedena i herečka Bohdalová”. A evidentně se neohlašovali, protože čekali, že se budu před nimi skrývat, utíkat před nimi či se zatajovat. Což byli překvapeni, že jsem je vždy přijala a snažila se vše vysvětlit, jak to opravdu je, protože přijížděli s velmi chybnými informacemi. Což jen ti inteligentnější přijali, jiní si trvali na svém.
Byli většinou ze známých bulvárních novin, takže mi všichni radili, na jejich někdy až úsměvně zkreslené články nereagovat, že každý ví, že obsah těchto tiskovin je nepravdivý. Galerista však byl zvlášť namíchnutý na redaktora z Respektu, že i on přinesl tyto divné, zcela nepravdivé informace a chtěl na něj podat trestní oznámení.
Jenže bylo jasné, že ani tento novinář si to nevymyslel, že všichni někde dostali nějaké divné nepravdivé informace - patrně s nějakým záměrem. Nakonec mne napadlo, že nejspíš ostravská policie svolala nějakou tiskovku, aby uvolnila na ně působící společenský tlak. Jak už jsem z některých měla pocit, že se domnívají, že jim něco tajím, tak mi přišlo, že úmyslně takto mylně informovali novináře, aby za mnou přijížděli a aby mně tyto nesmysly rozčílily natolik, abych prozradila něco, co dosud tajím. Nevím tedy dosud přesně a s určitostí, koho za tuto úmyslně mylnou propagantu stíhat. Stále mám před očima, jak naposledy jsem byla schopná se pomocí francouzských holí po zlomenině nohy v koleni, jak mám po mnohaleté léčbě pokročilé trvalé rakoviny štítné žlázy již naprosto perníkové kosti a zhroucenou kostru, dobelhat do Policejního muzea v červnu 2019 na vyhlašování výsledků literárních soutěží České asociace autorů detektivek. A jak jsem tam konečně se doškrábala, tak z hloučku debatujícího vedení na mne zaměstnankyně muzea ukazovala a ostatním kolem ohlašovala: “To je ona!” Mám velmi dobrý sluch a slyším až za roh a jak jsem tam pak sklesla na sedadlo, tak jsem vyrozumněla z dalšího, že patrně paní z muzea asi četla ten dezinformující článek v Respektu. Paní, vyhlašující výsledky pak mluvila i o mé povídce s tím, že ale mám ten problém, a proto povídku nechala stranou a s těmi slovy se na mne s útrpností dívala a pokyvovala hlavou, netušíc, že problémy ano, ale se zloději a podvodníky a hlavně s tím, že se mne snaží vystěhovat z naší rodinné nemovitosti a za mnoho milionu ji prodat a mne šoupnout nejlépe do LDN, k čemuž již přemlouvali sociálního pracovníka, aby tak učinil. Advokát této zlínské skupiny, úředně vlastníci naši rodinnou nemovitost, chtěl zpočátku využít právě oněch podivných mne očerňujících článků a k prvnímu soudnímu stání ve věci mé žaloby o vlastnictví rodinné nemovitosti přinesl vypálené CD s články a to slavnostně předal soudkyni. Když však v tomto směru se nepodařilo ani mé obvinění, natož obžaloba, pak dokonce neuspělo ani příbuzným advokáta - notářem, připravené falzum listiny, s nímž mne měl otrokovický exekutor vystěhovat, tak advokát evidentně nechtěl zklamat své klienty neúspěchem a přišel na to, kde by mohl najít skulinku k mému obvinění. To je pro něj nezbytné, protože i on je ode mne předmětem trestního stíhání, spolu se svým příbuzným notářem a zlínskými, tak patrně, abychom si byli naroveň. Našel něco naprosto si protiřečícího s původním neúspěšným pokusem o obvinění, že jsem se měla obohacovat podvody a nyní najednou naopak jsem měla vědět, že si nemohu brát půjčky, protože bych neměla z čeho je splácet. Opravdu by se měla u nás logika víc vyučovat! Prostě když nebyla žádná možnost něco na mne najít v mém oboru, tak podal trestní oznámení, že jsem si v období 2016 - leden 2018 vzala půjčky, které jsem prý neměla v úmyslu splácet. A přestože sice jsem skutečně po všech okradeních přes všechnu snahu - takže i místo jídla, z čehož byla má onkoložka vyděšená, že mne příště už ani neuvidí - nebyla nakonec už schopná splácet, ale vše bylo naprosto ošetřené a insolvenční soud vše uznal k oddlužení dle novely pro invalidy a seniory, přesto mne policie skutečně obvinila a poslala mne za psychiatrem do Střešovické nemocnice, aby na mne vypracoval posudek, zda nejsem společnosti nebezpečná tím, že neznám hodnotu peněz. Psychiatr se díval dost překvapeně jak na mne, tak expresivní formulace advokáta zlínské skupiny, že je třeba zjistit, zda není třeba má detence, protože jsem společnosti nebezpečná. Prostě advokát by chtěl svým klientům zajistit mé vystěhování z rodinné nemovitosti. Navíc je třeba vzít v úvahu různé další souvislosti - shodnost příjmení advokáta zlínských s jejich notářem a s o generaci starším bývalým pražským starožitníkem, který ke mne v r. 1994 poslal trojici zkušených vykradačů. Za psychiatrem jsem byla už v létě a od té doby ticho po pěšině…….
Na udílení cen České asociace autorů detektivek v r. 2019 zrovna v tak divně nepříjemné atmosféře jsem možná byla naposledy. V roce 2020 a 2021 jsem se pak už dostavit nemohla, protože má nemocnost a invalidita mi to už asi moc nebude dovolovat, ještě když se vyhlašování nekonalo v pro invalidu příhodném Policejním muzeu, ale v centru Prahy, kde bych měla problémy se zaparkováním a pak chodítkem, bez nějž již nesmím chodit.
U soudních stání v kauze údajných falz obrazů jsem byla jako svědek několikrát a přispívala jsem hlavně do diskuze o odbornosti soudně znaleckých posudků. Nevím, jak je to v jiných oborech, ale domnívám se, že vývoj věd a všeho jde tolik dopředu, že v žádném oboru není možné, aby soudní znalec obsáhl celý obor, jak to většinou dosud je vedeno. Jsou tedy výjimky, znám výjimky, kdy si některý znalec hlídá, že skutečně se vyjadřuje pouze k malému úzkému okruhu tvorby. Ale ve většině je soudní znalec považován za znalce celého oboru a často vznikají nedorozumnění, co všechno má obsáhnout, protože při studiu dějin umění se od každého požaduje naprosto vše. A v konkurenčních bojích toho pak lze snadno zneužít, že někdo se věnoval něčemu, čemu neměl a naopak. Liší se obsah záběru oboru dějiny umění při studiu a pak znalce výtvarného umění. Vysvětlovala jsem soudu, že povšechné znalosti soudního znalce byly účelné třeba, když jsem působila jako soudní znalec v 90. letech, poté co jsem musela ze zdravotních důvodů opustit zaměstnání, což poslední bylo jako vedoucí odborný referent na Pražském hradě, kde jsem spravovala obrazy, ale i jiné a kam jsem přišla poté, když mi nový ředitel vědeckého ústavu tehdy ještě ČSAV řekl, že vzhledem k mému špatnému kádrovému profilu kvůli rodičům není žádoucí mé další setrvání ve vědeckém ústavu, ale že je žádoucí, abych přijala místo na Pražském hradě, kde není třeba kádrová rezerva, ale odborník na obrazy. Jenže brzy po každodenním dojíždění na Pražský hrad tento způsob života vyžadoval mé dlouhodobé hospitalizace a to byl důvod, že po revoluci jsem se rok rozhlížela po možnostech a poté jsem odešla pracovat domů jako soudní znalkyně. Určila jsem a zavedla odbornou evidenci uměleckých sbírek na Úřadu vlády a snad všech ministerstvech - a to je oblast práce takového soudního znalce. Něco jiného je pak řešení sporů kolem konkrétního autora, což takovýto povšechný soudní znalec nemůže rozhodovat, tam je na místě ten největší odborník na daného umělce, především autor monografie.
Ostatně o tom, že PhDr. Petr Pavliňák působí také jako soudní znalec jsem se dozvěděla až v r. 2016 právě od ostravské policie a překvapilo mne to. Nejspíš je chybou, tolik tříštít svou činnost. Do té doby jsem si dr.Pavliňáka vážila jako schopného galeristy a nakladatele, jak jsme se s ním setkávali všichni, koho zahrnul do svých slovníků. Od ostravské policie jsem se tehdy dozvěděla i pro mne zajímavou informaci, že dr.Pavliňák také maluje a že si uspořádal výstavu svých obrazů a že to byly samé “Trávy”. Hned jsem byla “doma”. Vyhledala jsem si jeho obrazy na internetu - a skutečně. Nepochybně dr.Pavliňák pořádal také výstavu obrazů Oty Janečka a ty jej inspirovaly k malování takových velmi hrubých Janečkových plagiátů - jednoduše - jakoby nepodařených falz. Nic ve zlém, samozřejmě je za nic nevydával, ale geneze je zajímavá. Tam někde jsou asi myšlenkové pochody autora.
Po revoluci začali naši obchodníci s uměním obchodovat se zahraničím a dostávali poptávky na obrazy, které se u nás začaly po revoluci vynořovat. Do té doby byly většinou pečlivě schované, aby nebyly majitelům zabaveny do státních sbírek. Z USA tehdy měli požadavek, že k obrazům musí být mé posudky. Obchodníci věděli, že to není tak jednoduché, že nenapíšu kladný posudek, když se mi obraz nebude líbit a začaly se ve velkém objevovat falza mých posudků. Tehdy v r. 1997 běžel v TV PRIMA pořad “Dobrý večer”, což byly každý den před hlavními večerními zprávami dva pětiminutové živé rozhovory vždy se dvěma hosty. V srpnu 1997 jsem byla do pořadu pozvána jako host - a to výjimečně s tím, že jsem dostala oba pětiminutové vstupy. Měla jsem toho však tolik co říct, že redaktor měl velkou práci nakonec mou řeč utnout, protože televizní noviny musí začít včas. Mluvila jsem právě i o falzech svých znaleckých posudků.
TV PRIMA - srpen 1997:
Nechala jsem si proto také zhotovit plastické znalecké razítko, které nejde okopírovat. Ale je to nyní snad 2-3 roky, co byl ještě trestním soudem odsouzený bývalý pražský galerista, který si nechal udělat jednoduché razítko s mým jménem. Byl opravdu všestranný - sám obrazy maloval, pak na ně psal posudky a ty označoval právě razítkem s mým jménem. Nyní za to odpočívá patrně v kriminále.
Opravdu není o co stát, pohybovat se v této společnosti a lepší je už jen o tom psát beletrii na základě množství zážitků a malovat své vlastní obrazy, protože toho mám opravdu hodně co sdělovat a nejsem nucena se uchylovat k plagiátům tvorby někoho jiného či dokonce k pokusům o falza.
Při té příležitosti si dovoluji upozornit znovu na možnost objednání knihy “Ztracena v obraze mezi zloději” za snížené ceny, které už nikdy nebudou, dále na možnost zakoupení dvou obrazů, použitých na obálce a mnoho dalších odměn a hlavně na skutečnost, že když se touto předprodejní akcí nezískají objednávky v hodnotě 57.800 Kč - jak byla Pointou určena cena výroby knihy, tak kniha nebude moct vyjít.
Prosím na https://bis.ly/KupZtracenou podpořte vydání knížky. Je třeba do 9.12.2021 vybrat celkem 57.800 Kč. Děkuji moc.
Pak budou hned následovat další knížky a časem zase přijde snad doba, že si je budu moct financovat sama. Prostě za všemi zloději a podvodníky udělám tlustou čáru a ať se smaží v Pekle, mě nezajímají!
